PRAVÁ THAJSKÁ MASÁŽ
Vydáváme se oslavit Peťčiny narozeniny thajskou masáží. Jsme plni očekávání, jelikož snad každý průvodce zmiňuje jako povinnost při návštěvě Thajska navštívit alespoň jeden masérský salón. Těšíme se o to víc, protože nepůjde o nějakou turistickou masáž v Bangkoku na Khao San Road, hlavním turistickém bulváru, ale o soukromou hodinku v malém salónku našeho městečka Buayai. Místo vypadá z venku nenápadně, stejně jako jeho drobounká provozovatelka a naše masérka. Ta nám představuje menu jako v restauraci a nechává nás z něj vybrat druh masáže. Vyrozumíme, že si můžeme nechat namasírovat různé části těla za použití všemožných druhů vonných esencí. V menu se však vymyká jedna položka, která neobsahuje žádný komentář – pravá, u místních velmi oblíbená, thajská masáž. Na doporučení Mint bez váhání volíme tuto položku, aniž bychom věděli, do čeho jdeme.
Peťka ulehá na postel s nebesy, masérka usedá k ní a za zvuku thajské meditační hudby zapaluje svíčku exotické vůně a pouští se do práce. První část masáže se nese v klidném duchu a neliší se od těch klasických, které známe z domova. Honza se po chvilce pozorování začíná nudit a usedá na lavičku v čekárně, zklamán, že se nebude dít nic zajímavého. Z ničeho nic se však začnou ozývat Peťčiny vzdechy a výkřiky.
Honza běží rychle na pomoc s hrůzou v očích, co se to děje. Peťka sedí na posteli před masérkou, má ruce založené za hlavou, žena jí za ruce drží a krouživými pohyby otáčí jejím trupem. Ukazuje se, že masáž přešla do své divočejší fáze, ale masérka nás oba uklidňuje jednou z mála anglických vět, které jí jdou dobře. „No fear – žádné obavy“ povídá. Za každým třetím krouživým pohybem však následuje výpad, kdy masérka škubne Peťkou a vykloní ji na levou, nebo na pravou stranu, patrně aby protáhla její záda. Peťka to však nečeká a proto okamžitě přichází výkřik. Celá ta scéna vypadá dosti bizarně, spíš jako by obě ženy spolu zápasily. Při Peťčině, ale i při Honzově masáži následuje spousta podobně překvapivých chvatů, kdy ta drobounká žena vyvíjí neskutečnou sílu a ohýbá naše tělo do všemožných podob. Chvíli nás stylizuje do pozice velryby na souši lapající po dechu, asi opět proto, aby nám protáhla záda, jindy nás zase nechá na posteli klečet, poté nás chytne do kravaty a překlopí dozadu. Zajímavá je pasáž, kdy svými koleny masíruje bedra a šíje. Vše nakonec završí procházkou po našich zádech. Zážitek to byl rozhodně jedinečný. Ač žádný z chvatů naší paní masérky nebyl zdraví nebezpečný, příště už volíme obyčejnou a bezpečnější masáž nohou, nebo hlavy. Nejdříve se ale vždy ujistíme, že víme, do čeho jdeme.
