VIETNAM: MILIONY UHYNULÝCH RYB, DLOUHÁ CESTA KE SVOBODĚ

​ Psáno pro Reportér Magazín http://reportermagazin.cz/vietnam-miliony-uhynulych-ryb-dlouha-cesta-ke-svobode/ Vietnam čeká ještě dlouhá cesta k politické svobodě. Komunisté u moci potlačují pouliční demonstrace a novináři končí u výslechu. Veřejnost žádá vládu, aby odhalila viníka znečištění moře a hromadného úhynu ryb. Dočkala se policejních obušků, zastrašování a omezení sociálních sítí.

Na programu nedávné návštěvy amerického prezidenta Baracka Obamy ve Vietnamu bylo posílení partnerství obou zemí. Američané mají velký zájem na zvýšení svého vlivu v regionu, důkazem je mimo jiné zrušení embarga na dovoz zbraní z USA. Obama však také zdůraznil, že se zasadí o dodržování lidských práv včetně svobody projevu. A měl k tomu dobrý a velmi aktuální důvod.

Vietnam právě oslavoval 41. výročí sjednocení severu a jihu země, když dorazily první zprávy o mrtvých rybách na březích čtyř provincií, ve velké míře závislých na rybolovu. Následovaly pouliční protesty proti vládě, které jsou v zemi velmi nezvyklé – po vlně zatýkání kritiků režimu v nedávných letech se veřejnost příliš hlasitě neprojevuje.

Rybáři v oblasti tvrdí, že příčinou ekologického neštěstí jsou odpadní vody, které do moře vypouští továrna na výrobu oceli, jež je součástí průmyslového konglomerátu tchajwanské společnosti Formosa. Vedení tohoto významného zaměstnavatele přiznalo, že již před několika lety instalovalo téměř dvoukilometrové potrubí, které odvádí odpad z továrny přímo do moře. Jeho obsah a množství podle oficiálního vyjádření vždy kontrolovalo ministerstvo životního prostředí. Svědci nicméně hovoří o tom, že mořská voda u výpustí byla po několik dní temně žlutá.

Mluvčí ocelárny navíc rozhořčil veřejnost výrokem, že si obyvatelé země musí zvolit mezi pracovními místy a čistým prostředím. „Chcete ryby, nebo výrobu oceli?” nechal se slyšet na tiskové konferenci. A právě toto prohlášení společně s pasivitou vietnamské vlády vyhnalo během květnových víkendů do ulic tisícovky demonstrantů, kteří po vládě požadovali adekvátnější reakci.

Strýček Ho to všechno vidí

Nejvíce postiženou oblastí je 200 kilometrů dlouhé pobřeží středního Vietnamu, kde se nachází i několik turisticky oblíbených míst. „Pláže jsou přeplněné mrtvými rybami, za odpoledne jich tu nasbíráte i sto kilogramů,” nechal se pro New York Times slyšet místní rybář Le Van Hoa. Obchodníci přestali ze dne na den ryby ze zdejších vod nakupovat. „Nevíme, co z toho je bezpečné, každý má strach,” říká stánkař na tržnici v Ho-Či Minově městě.

Komunistická strana sice nadále přísně kontroluje veřejné dění v zemi a ve vězení zůstávají desítky politických vězňů, letošní změny v nejvyšším vedení státu nicméně přivedly do čela nového předsedu vlády, několik ministrů a s nimi i naději na uvolnění poměrů. Veřejnost proto věří, že se nová elita vypořádá také s obrovským dluhem a celkově zlepší fungování státního sektoru, jehož mnozí reprezentanti čelí podezření z korupce.

Komunisté jsou u moci od roku 1976, v zemi je stále patrný kult zakladatele strany Ho-Či Mina. „Strýček Ho” na Vietnamce dodnes shlíží z billboardů a bankovek, obyvatelům je však dopřáváno více svobody než dříve, mohou například téměř neomezeně cestovat a podnikat. Reformy z devadesátých let přinesly výrazný ekonomický růst, režim je označován jako kapitalistický komunismus. Do jisté míry se podobá Číně, ale občanských svobod mají Vietnamci více.

Nejde jim o ryby, ale o puč!

Při demonstracích vyšlo najevo, že naděje na liberalizaci jsou hodně naivní, neboť ani „reformní“ vláda neváhá využít k potlačení kritiky represivní složky. Jak ukazují videa zveřejněná na sociálních sítích, někteří demonstrující byli přímo v davu zbiti tajnou policií, jiní byli předvedeni k výslechu. Zatýkání pokračovalo i později: novináři Chu Manh Son a Truong Minh Tam byli zadrženi poté, co cestovali do postižených oblastí, aby pořídili rozhovory s lidmi žijícími na pobřeží. Vláda také přiškrtila sociální sítě, zejména Facebook.

Demonstranti ale přece jen donutili vládu aspoň nějak zareagovat. Do oblasti katastrofy byli vysláni experti, kteří mají za úkol identifikovat původ znečištění. Veřejnost dostala slib, že viníci budou potrestáni a vláda se zavázala kontrolovat množství odpadních vod, které továrna vypouští do moře.

Zatímco kritici namítají, že si takto komunistická garnitura pouze kupuje čas na umlčení rozbouřeného mínění, státem vlastněná média začala v hlavním čase vysílat propagandu s obvyklým vyzněním: do protestů jsou prý zapojení „notoričtí nepřátelé režimu, kteří usilují o svržení vlády a o státní převrat“. V nezvykle dlouhé reportáži uvedla Státní televize Vietnam seznam disidentů a blogerů, kteří údajně nabádají veřejnost k násilí. „Odhalili jsme jejich záměr vyostřit protesty, neboť vyzývali k použití nožů a zápalných lahví,” uvedl moderátor.

Nezapomínejte na svou ústavu

Veřejnost a zvláště rybáři se tak místo výraznější pomoci od státu dočkali výhrůžek a zastrašování. Barack Obama ve svém projevu v Hanoji připomněl nejvyšším představitelům, co se píše ve vietnamské ústavě: „Zavázali jste se, že obyvatelé mají právo na svobodu projevu i shromažďování.” Ač je Vietnam ekonomicky na vzestupu, čeká jej ještě dlouhá cesta k politické svobodě.