BOMBIČKY Z LAOSU

O kulturních rozdílech a cestovatelských zážitcích z Thajska již toho zaznělo hodně. Tentokrát se s vámi podělíme o vážnější téma. Na jeho začátku byly v 60. letech 20. stol. obavy Spojených států z rozšíření komunismu v jihovýchodní Asii a následná válka ve Vietnamu. Na jeho konci jsou dnes rodiny v Laosu, ve kterých ženy musí suplovat roli muže jako živitele rodiny, jelikož jejich manžel přišel o zrak, či končetiny. V těch smutnějších případech dokonce matky pohřbívají své děti. Po třech měsících života v Thajsku nám expiruje platnost víz a my se vypravujeme na nejbližší ambasádu do Laosu pro nová. Čekání si krátíme objevováním hlavního města Vientiane. Doporučení nás přivádí na zvláštní místo - do rehabilitační centra COPE, ve kterém se skrývá malinké muzeum jednoho velkého problému. Ten problém se jmenuje Unexploded ordenance – nevybuchlá munice. Co má Laos společného s válkou ve Vietnamu? Více, než by si jeden mohl myslet. Během války vedla skrze Laos část Ho Chi Mihnovy stezky, která byla jedním z hlavních terčů amerických bombardérů. Zároveň zde shazovala munici všechna letadla, která nestihla zasáhnout cíl nad Vietnamem. Přistání na základnu s náloží bylo příliš riskantní. Laos se tak stal nejbombardovanějí zemí světa v historii.

V letech 1964 a 1973 zde Američané svrhli 260 miliónů bomb. Většina z nich byly tzv. cluster bombs, kterým místní říkají bombies – bombičky. Na 30 procent, tedy 80 milionů ale neexplodovalo a jsou dodnes nástrahou pro kohokoliv v zemi. Čtvrtina vesnic a jejich okolí je stále silně zamořena výskytem těchto bombiček. Od konce Vietnamské války tak zemřelo, nebo bylo zraněno více než 20,000 lidí. V COPE centru nám pouští video o životě místních farmářů. „Jsou úplně všude“ říká v něm jeden a při tom připomíná příběh obyvatele z jeho vesnice. „Zrovna kácel strom, když pod ním na jednu narazil.“ vzpomíná. "Bomba následně explodovala a on oslepl. Rok na to se oběsil. Zůstala po něm jeho žena se čtyřmi dětmi." Problém je v tom, že kromě farmářů, kteří bomby nacházejí na polích, jsou nejčastějšími obětmi děti. Ty většinou netuší, na co zrovna narazily, když si z lesů odnášejí malou kovovou kouli. V domnění, že jde o kuličku na pétanque – v Laosu velmi populární hry - si s ní hrají a bomby jim explodují v rukách. Jiné jsou zase motivovány výkupní cenou kovů a s vidinou výdělku pro rodinu nosí nevybuchlou munici sběrnám. Řešení spočívá v celoplošném odminování země, což je ale extrémně zdlouhavá a nákladná procedura. V roce 2015 přispěly země západu 40 milionů dolarů na odstranění této munice, z nichž třetina byla z USA. V době našeho pobytu navštívil Laos také americký ministr zahraničí John Kerry, který se zavázal navýšit financování obnovy země na 20 milionů jen ze strany Spojených států. Otázka je, jestli je to dost. Porovnat lze např. s Afganistánem a Irákem, kde na likvidaci nevybuchlých bomb Američané přispěli už 145 milionů. Ti, kteří mají zneškodňování na starost říkají, že odstranit všechny nálože bude trvat desítky dalších let. „Opatrně kopeme,“ sděluje člen jednoho týmu. „ A nacházíme jich víc a víc.“ Na videu popisují děti z Laosu, jak vnímají nebezpečí z bomb.

Zájemcům doporučujeme 2 dokumenty o problematice: 1) Bomb Harvest, https://www.youtube.com/watch?v=nbg60y0wzLg 2) Surviving the Peace, https://www.youtube.com/watch?v=ZrgUdWhbC7c