ČESKO–THAJSKÉ VÁNOCE A ŠTĚDROVEČERNÍ TABULE NA PODLAZE
S koncem prosince u nás v Buayai vrcholí vánoční nálada. Tedy v samotném městě po Vánocích není ani památky, ale v našem domečku intenzivně pracujeme na tom, aby nám svátky alespoň něco připomínalo. Posloucháme jazzové koledy, po večerech sledujeme vánoční filmy a malinko závidíme všem kamarádům doma, kteří nás na Facebooku provokují fotkami s punčem na trzích. (Na oplátku budou brzy dostávat Honzu s Peťkou válející se na plážích pod palmami!) Trochu se taky bojíme, jestli náš Štědrý večer bude mít tu správnou vánoční a veselou atmosféru, výsledek ale nakonec předčil všechna naše očekávání. Jen co se 24. 12. vrátíme ze školy (v Thajsku je klasický pracovní den, prázdniny nastávají až s Novým rokem), vrháme se na dokončení příprav, které započaly již den předem. Peťka spolu s ředitelem školy a jeho rodinou vyrazili v předvečer Štědrého dne na nákupy, sehnali velmi vzácnou věc jménem „man farang“, tedy naše klasické brambory, které již 2 měsíce chybí v našem jídelníčku a díky Peťčinému receptu a úsilí nás na konci dne čekal lahodný domácí bramborový salát. K němu teď má Honza za úkol sehnat kapra, pro kterého vyráží na trh k rybářům, kteří každý večer grilují ryby velmi podobné chuti. Mezitím Peťka nasazuje své umění a začíná připravovat vánoční dárek pro Honzu – pravé Vánoce v našem thajském domečku.
Asi po hodině se Honza vrací, vstupuje do dveří a jímá jej dojetí. Vítají ho desítky hořících svíček, papírové vločky visící ze stropu (které potají vystřihovala Peťka se svými studenty) a uprostřed našeho domečku nazdobený vánoční stromeček. Původní idea byla dát si dárky pod banánovníkem, který nám kvete na zahradě, ale Peťce se podařilo sehnat jehličnatou rostlinu připomínající náš modřín a spolu s pomocníky na něj vyrobili ozdoby a nyní nám svítí u nás doma.
Usedáme tedy ke štědrovečerní tabuli k našemu stolku pro dva. Nakládáme si salát a rybu na talíř, když najednou někdo klepe na dveře. Ředitel školy s jeho manželkou nám přicházejí popřát štastné a veselé a dle domluvy s Peťkou také ochutnat trochu bramborového salátu. Jelikož je ale jejich angličtina na velmi základní úrovni, popletli si smluvený čas a dorazili o hodinu dříve. Peťka se je snaží taktně odehnat a vysvětlit, že mají přijít až za hodinu, tomu oni ale nerozumí a už zkoumají salát na našem stole. Děláme tedy bleskové rozhodnutí povečeřet ve čtyřech a sháníme dvě židle navíc. Když najednou ve dveřích stojí tetička odvedle a celá vysmátá pronáší s thajským akcentem „Happy Christmas“ a za ní už přichází další a další a pak ještě bratranec, až je náš malý domek úplně plný.
Naneštěstí nikdo z příchozích neumí téměř vůbec anglicky, takže možnost vysvětlit jim, aby přišli později hned vzdáváme a všechny zveme dál. Sehnat stůl a židle pro tolik lidí by znamenalo spoustu času a tak se rozhodujeme udělat české vánoce na thajský způsob a přesunout štědrovečerní tabuli na zem. U Thajců je takovýto styl „stolování“ běžný. Zahajujeme tedy hromadnou ochutnávku thajského kapra a bramborového salátu. Jsme dobře připraveni, Peťka ho vyrobila téměř 3kg. Naši přátelé jedí s námi, ale do velkého hodování se nepouští. Salát je totiž na ně moc málo pálivý. Dávají si tedy aspoň rybu, na kterou jsou zvyklí. Po ní následuje další překvapení – horký punč. Toho nám naštěstí také hodně zbylo jen pro nás – byl na ně moc teplý a nejradši by si do něj dali kostky ledu. Po zbytek večera se fotíme z vánočním stromkem, Thajci si omotávají vánoční ozdoby kolem krku a fotí si selfíčka, zkoumají nástěnku s fotkami z našich cest – Honzův dárek Peťce a i když nevládneme stejným jazykem, užíváme si zábavného večera ve společnosti přátelských sousedů. Po půlnočním štědrovečerním skypování s rodinami (v Česku je o 6 hodin méně) usínáme s dobrým pocitem, že jsme měli krásné a výjimečné Vánoce.
[if !supportLineBreakNewLine] [endif]
Comments