THAJSKÝ RÁJ NA OSTROVĚ SLON
Vyrážíme z Bua Yai autobusem na jih. Po osmi hodinách pohodové jízdy přesedáme na trajekt, který nás veze na třetí největší thajský ostrov Chang, česky Slon. Nikdo neví, proč se tak vlastně jmenuje. Někteří tvrdí, že má tvar hlavy slona, ale tito lidé slona asi nikdy neviděli.
Již zdálky nás fascinuje, jak velký a hornatý ostrov je. Cítíme se jako bychom byli zase v Norsku na lodi a pluli mezi fjordy. Vysedáme po hodině plavby. Před námi jsou 2 možnosti. Vydat se doleva na neobydlenou část ostrova, nebo doprava, tam, kde míří většina turistů. Jelikož nás už čeká Couchsurfer z Turecka, u kterého jsme ubytovaní, sedáme tedy na taxík, který funguje jako místní hromadná doprava. Na jeho korbu se nasouká co nejvíce turisů, na střechu se naháží batohy a jede se. Řidiči uhání na plný plyn skrze serpentiny, které by směle mohly konkurovat těm v Alpách. Mezi taxíky se ale prohání domorodci na skútrech a cesta je tak ještě divočejší. Brzy zjišťujeme, že obydlená část ostrova je přecpaná západními turisty a některé pláže jsou plné jako skoro jako v Bibione. Čím dál se ale dostáváme od místa příjezdu trajektu, tím klidnější pláže jsou. Oblíbíme si jednu, na které se pár dní aktivně válíme, hltáme knihy ze čtečky, a obědváme čerstvá manga a nejsladší ananasy na světě. Taxíky jsou však docela drahé na každodenní cestování okolo pláží a my si půjčujeme skútr a společně zdoláváme kopce a nejostřejší zatáčky. Vyžaduje to maximální koncentraci a opatrnost, ale stojí to jen 150,- Bahtů, tedy cca 100,- Kč za den, nekupte to. Podél cesty snad na kažném kroku prodávají lahve od whisky s benzínem. Litr nám přelijí do nádrže za 40 Bahtů. Vydrží to skoro celý den. Po pár dnech u Turka vyklízíme prostor pro další Couchsurfery a stěhujeme se do Rasta View resortu s famózní vyhlídkou. Cena a výkon se ukazují býti v ideálním poměru. Místo provozují Thajci s vizáží Boba Marleyho, kteří skvěle vaří a míchají úžasné ananasové šejky. Když už nás přejde válení na pláži, pronajímáme si kajak a objíždíme malé ostrůvky, které jsou nedaleko. K našemu zklamání jsou ale buď plné dalších kajakářů, nebo nemají pláž. Náš vysněný thajský ráj se tedy musíme vydat hledat jinde. Soused Ivan z Ruska nám doporučuje prozkoumat druhou, neobydlenou část ostrova, prý stojí za to. A měl pravdu ten chlapec. Na našem skútru objíždíme celý ostrov a vydáváme se do míst, kde už téměř nikdo nejezdí. Cesta je velmi špatná, projedou jen terénní auta a odvážní Čeští baťůžkáři, tedy my, na mopedu. Odměnou je ale tzv. Long Beach. Pláž s průzračně čistou vodou, bílým pískem a palmami s kokosy okolo. U ní je několik dřevěných bungalovů se slaměnou střechou a jedna veliká společenská bambusová chýše s houpacími sítěmi. Pohodová atmosféra nás okamžitě pohlcuje a rozhodujeme se zde zůstat přes noc. Po dvou dnech plážování téměř o samotě se musíme vypravit zpět do civilizace, na obydlenou stranu, kde si balíme věci a skvělou dovolenou u moře se chystáme zakončit v pohraničním městě Trat, kde se setkáme s Couchsurferkou Judith. Judith je Italka a u ní na profilu jsme našli informaci, že její nejoblíbenější zpěváci jsou Jaromír Nohavica a Tomáš Klus a její nejoblíbenější slovo je České “mléko“. V Tratu učí angličtinu a v Česku již byla šestkrát a má tam spoustu přátel. Večer nás bere do skvělého hudebního podniku, kterému šéfuje Japonec, který hraje skvěle na kytaru. Společně pro nás hrají a zpívají duet Falling slowly a my jim naoplátku hrajeme a zpíváme Nohavicu s Klusem a oni se pokoušejí zpívat s námi podle textu z mobilu. Báječným hudebním večerem a pobytem v Tratu na nějakou dobu zakončujeme náš pobyt v Thajsku. Teď nás čeká Kambodža – chrámy Angkor Watu a ostrov Koh Rong na jihu.
