TO NEJLEPŠÍ I NEJHORŠÍ Z KAMBODŽI
Průvodci to říkali, Kambodža není jako země okolo. A měli pravdu. V dobrém i ve zlém. Občanská válka a následná krutá vláda Rudých Khmérů se zásadně podepsaly na celé zemi i společnosti. Důsledky zde můžeme pozorovat dodnes. Člověka na první pohled překvapí nepořádek a relativní chaos, který panuje ve městech. Po Thajsku, kde je pozitivní přístup k životu mantrou většiny obyvatel, je třeba si zvyknout na filozofii Kambodžanů, která jakoby velela žít a hlavně přežít. Prožili jsme zde 12 výživných dní a zde je přehled míst a věcí, které podle nás stojí za to a na co si naopak dávat pozor. Angkor Wat Fascinující komplex starobylých chrámů, které pohlcuje džungle. Nejkrásnější jsou ty bez turistů, tedy nejméně známé. Určitě stojí za návštěvu, jen se obrňte trpělivostí před nájezdy čínských autobusů. Koh Rong Ostrov na jihu země, kde když nefouká, můžete narazit na modré moře, bílé pláže, palmy a korálové útesy. Není to jako na Filipínách, ale rozhodně stojí za návštěvu. Příběh z natáčení: Na ostrově usedáme na rybářskou bárku. Spolu s asi deseti dalšími turisty jsme si zaplatili odpoledne plné šnorchování, pozorování korálů, rybaření v moři a grilování na pláži. Bemoš, který cestuje s námi, jen tak prohodí: „přesně takhle zněl motor lodě na Filipínách, který se nám po chvíli jízdy pokazil.“ – „Nestraš,“ odbíjíme ho. Jenže asi po 20 minutách jízdy dojde na jeho slova. Motor se nám zadřel a naši dva nezkušení kapitání, kambodžští teenageři, si neví rady. Na lodi není ani signál, aby nám přivolali pomoc. Jsme naštěstí asi jen 200m od ostrova (pluli jsme podél pobřeží), ale 2 hodiny chůzí od civilizace skrze těžko prostupnou džungli. Spásný plán kapitánů je doplavat na břeh zkusit chytit signál. K transportu telefonu Kambodžana na břeh má dle jeho nápadu dopomoct sáček, který našel kdesi na palubě. S jeho skokem dovody však tento plán troskotá. My i posádka zakazujeme druhému chlapci plavat taky. Jako správný kapitán přeci opustí loď jako poslední. První si to s promočeným mobilem a zjištěním, že by měl plavat sám, raději rozmyslí a v klidu vyleze zpět na palubu a zapálí si cigaretu. Zatím se formuje záchranný tým Francouzů, kteří jsou odhodlaní na břeh doplavat a dojít pro pomoc. Při jejich skoku do vody se k tomu také opět odhodlá i Kambodžan a společně nám plavou a pak i jdou pro pomoc. Uplynou asi 2 hodin, během kterých se snažíme máváním záchrannými vestami přivolat okolo projíždějící lodě. Všechny nás ale úspěšně ignorují. Rezignovaně tak aspoň vypíjíme skoro všechny zásoby piva na palubě, které nám chtěli chlapci prodávat. Nakonec kambodžský chlapec doběhl do vesnice a spolu a s ostatními nám přijeli dalšími dvěma bárkami na pomoc a my se s tříhodinovým zpožděním nuceně vydáváme potápět, aby nám nemuseli vrátit vstupné. Ponučení tedy velí: dobře naslouchejte zvukům motoru a zkušenostem Bemoše. Zvláště jste – li na kabodžské rybářské bárce. Pivo Angkor Na rozdíl od Thajska mají Kambodžané v restauracích čepované pivo Angkor, nebo Cambodia. Za 0,5 USD chutná lépe než by se zdálo. Nápoj z cukrové třtiny Za stejnou cenu, jen podstatně sladší. Pití vyráběné z klacků třtiny, zpracovávané na zvláštních mašinách přímo na ulici. Podvůdky a podvodníci Z anglického „scam“- „podvod“ jsme po pár dnech překřtili zemi na Scambodžu, jelikož množství všemožných prodejců a cestovních agentů, kteří se snaží vydělat na turistické nevědomosti a prodávat jim předražené služby je enormní. My se naštěsí obětí nestali, ale spousta lidí okolo ano. Dopravní infrastruktura Vlaky v zemi nefungují. Autobusy ano, ale trasu, kterou by u nás zvládly za pár hodin, jezdí dvoj až trojnásobek času. Kromě toho, že cesty jsou v žalostném stavu má autobus za úkol objet skoro celé město a nabrat cestující, než vyrazí na svou dálkovou trasu. Nepořádek V Kambodži je binec. Hrozný. Pole okolo cest jsou pokrytá odpadky, v ulicích sice jezdí popeláři, ale lidé by se potřebovali naučit házet smetí do popelnic a ne na ulici. Kambodža je rozvojová země třetího světa, která určitě stojí za návštěvu. Místní ale čeká ještě dlouhý kus cesty, než se dostanou na úroveň okolních zemí, které fungují podstatně organizovaněji. Evropan si zvláště na takových místech uvědomím, jak velkého luxusu se mu dostává, když se pohodlně může přepravovat hromadnou dopravou, s tuktukářem se nemusí handrkovat o cenu a může si být jisti, že ostatní služby jsou spolehlivé. [if !supportLineBreakNewLine]
[endif]
